Konkurence, preference a úloha státu v hospodářské politice

Stoupenci svobodného trhu jsou obvykle zajedno ve dvou věcech. Zaprvé, čím intenzivnější konkurence mezi výrobci, tím lépe pro spotřebitele; každý člověk je spotřebitel; ergo: konkurence mezi výrobci je obecným dobrem, tedy cílem státu ve sféře hospodářské politiky. Zadruhé, spotřebitelské preference determinují strukturu výroby; cílem a účelem výroby je spotřeba; ergo: změna spotřebitelských preferencí je příčinou strukturálních změn v ekonomice. Viděno prizmatem těchto argumentů jakékoliv omezování konkurence mezi výrobci ohrožuje obecné dobro v zájmu ziskuchtivé menšiny. Kdokoliv by chtěl omezovat konkurenci mezi výrobci, je zkrátka buď spiklenec nebo ekonomický ignorant. Co ovšem stoupenci svobodného trhu neberou v úvahu, je skutečnost, že ve spotřebním koši každého jednoho spotřebitele se nachází ekonomický statek, jehož nabídka s intenzitou konkurence mezi výrobci neroste, ale naopak klesá, a tímto statkem je volný čas. Konkurenci lze rozdělit na cenovou a kvalitativní. Kvalitativní konkurence se prosazuje inovacemi a diferenciací. A právě intenzita kvalitativní konkurence snižuje nabídku volného času. Častá, resp. permanentní diferenciace produktu není bez nákladů. Tyto náklady jsou jednak peněžní a jednak nepeněžní (volný čas). Hlavním cílem projektu je předložit alternativní model konkurence s následujícími předpoklady: 1) kauzalita nevede od změny spotřebitelských preferencí k produktové diferenciaci, nýbrž naopak: firmy skrze marketingovou manipulaci ovlivní spotřebitelské preference tak, že zvýší poptávku po produktové diferenciaci; 2) poptávka po produkci dané reprezentativní firmy závisí po jistou hranici pozitivně na vlastních výdajích na reklamu a diferenciaci, při daných výdajích na reklamu a diferenciaci ze strany konkurentů; 3) volná konkurence mezi firmami (bez regulované reklamy) vykazuje charakteristiky vězňova dilematu: firmy by při koordinovaném snížení výdajů na reklamu a diferenciaci dosahovaly vyššího zisku, ale protože dominantní strategií každého z konkurentů je realizovat vysoké výdaje na reklamu a diferenciaci, vede volná konkurence k Pareto-suboptimálnímu stavu při nižším zisku zúčastněných konkurentů. Legislativní regulace reklamy ukládající penalizaci za překročení výdajového limitu by tudíž v předkládaném modelu vedla k přepsání výplatní matice tak, že Nashova rovnováha by byla zároveň Pareto-optimální. Vedlejším cílem projektu je obhájit aktivní úlohu státu v hospodářské politice v konfrontaci s ekonomickou a filosofickou námitkou ze strany stoupenců volného trhu. Ekonomická námitka zpochybňuje možnost tzv. tržních selhání. Filosofická námitka zpochybňuje zodpovědnost státu jakožto právního subjektu za hospodářskou prosperitu poukazem na striktně individualistické pojetí společnosti jakožto pouhé sumy jednotlivců, z nichž každý je zodpovědný sám za sebe. Stát podle této námitky není kompetentní k tomu, aby napravoval důsledky svobodného rozhodnutí jednotlivců, resp. důsledky dobrovolně uskutečněných směn. Na každé změně tržních dat někdo prodělá a jiný vydělá. Z jakého titulu má stát bránit změně tržních dat, a tím se stavět na stranu jedné skupiny proti zájmům druhé skupiny? Tato teze představuje samotnou kvintesenci liberálního postoje k hospodářské politice.