Opatrnostní úspory a negativní přirozená úroková míra

Mnoho ekonometrických odhadů naznačuje, že přirozené reálné úrokové míry se v poslední dekádě pohybují na velice nízkých úrovních. V některých zemích a letech dokonce zasahovaly do negativních hladin. Tento pokles nastával zejména v situaci stagnující či klesající ekonomiky. Centrální banky ve snaze podpořit reálnou ekonomiku narážely na bariéru nulové nominální úrokové míry a nebyly schopny tržní reálné úrokové míry stlačit dostatečně nízko. Ač tedy byly nominální úrokové míry centrálních bank nastaveny na historicky nejnižších úrovních, stále mohly být z pohledu standardního modelu nové keynesovské ekonomie příliš vysoké.

Neoklasická teorie úrokové míry naznačuje, že nízká přirozená reálná úroková míra může být způsobena nízkou časovou preferencí (nízkou subjektivní diskontní mírou v užitkové funkci), či klesajícím očekávaným tokem důchodu v čase spojeným s nízkou mezi-časovou elasticitou substituce. Pokročilejší modely, které explicitně zahrnují nejistotu o budoucnosti, ukazují, že může existovat ještě další důvod pro pokles přirozené úrokové míry. Je jím tvorba opatrnostních úspor. Ta nastává, pokud má funkce mezního užitku spotřebitele konvexní tvar a zároveň existuje určitý rozptyl budoucí spotřeby. Tato nejistota vede racionálního jedince ke tvorbě opatrnostních úspor, které mohou přitlačit přirozenou reálnou úrokovou míru k nule či dokonce do záporných hodnot.

Tento výzkumný projekt si klade za cíl podrobněji prozkoumat fenomén opatrnostních úspor a zjistit jeho empirickou relevanci při poklesu reálné úrokové míry, který byl pozorován v minulé dekádě.